Studium mezinárodních vztahů ve Francii, stáž pro neziskovou organizaci v Indii, na českém velvyslanectví v Tokiu nebo Stálé misi České republiky pro OECD. Řeč je o čtyřiadvacetiletém Danielu Dobiášovi, který nyní pracuje v Evropském parlamentu jako asistent a poradce europoslance. „Líbila se mi práce pro českého europoslance, protože jsem chtěl zůstat v zahraničí, ale na druhou stranu jsem se chtěl podílet i na propagaci České republiky v zahraničí,“ popisuje v rozhovoru pro yookee.cz důvod, proč se rozhodl pro práci zrovna v europarlamentu. Zároveň prozradil, jak těžké bylo se na takovou pozici dostat.
Pracujete v Evropském parlamentu, co konkrétně tam děláte?
Pracuji jako asistent a poradce europoslance Tomáše Zdechovského. Na konci minulého školního roku jsem dokončil studia a teď jsem se rozhodl pro práci v Bruselu. Přes relativně dlouhou výběrovou proceduru jsem dostal až k panu europoslanci, u něj teď pracuji.
Vy jste říkal, že jste musel absolvovat dlouhou proceduru. Mohl byste popsat, co všechno je potřeba absolvovat, aby se člověk na takové místo dostal?
V prvé řadě si myslím, že je zapotřebí mít hodně štěstí a vymykat se oproti ostatním kandidátům. Já jsem neprošel úplně standardní procedurou. Řekl bych, že standardní procedura mých kolegů v europarlamentu je spíš o tom mít stáž a potom se dostat na full-time pozice. Já jsem to měl trochu jinak. Šel jsem cestou spontánní kandidatury, protože se mi líbila práce v Evropském parlamentu, líbila se mi práce pro českého europoslance, protože jsem chtěl zůstat v zahraničí, ale na druhou stranu jsem se chtěl podílet i na propagaci České republiky v zahraničí.
Co se týče výběrového řízení, tak pro mě to obnášelo čtyři kroky. Prvním krokem bylo poslání motivačního dopisu, životopisu a tak dál. Po absolvování tohoto kola následovalo relativně dlouhé a náročné cvičení. Jednalo se o analyzování podkladů a připravení materiálů pro jednu poradu, což bylo relativně náročné. Měl jsem na to čas dva dny, ale bylo do dva tisíce stránek, které jsem musel přečíst a analyzovat. Potom bylo třetí kolo, kdy jsem se sešel s asistenty pana europoslance, a ti mě zpovídali ohledně mé motivace. Poslední kolo bylo přímo s panem Zdechovským v jeho kanceláři v Bruselu, kde jsme se dohodli na spolupráci.
To, že na tuto pozici někoho hledají, jste našel kde?
To byla spontánní kandidatura. Nikde jsem to nenašel, ale zajímala mě práce europoslanců, tak jsem se podíval na takové, se kterými bych byl ochotný spolupracovat. Proto jsme oslovil pana Zdechovského. Dostal jsem se k tomu s velkým štěstím a náhodou, ale v mém případě to zafungovalo.
Co je vlastně náplní vaší práce?
Já musím přiznat, že práce je tu více, než jsem čekal, že jí bude. S kolegy jsme si rozdělili jednotlivé úseky, protože pan Zdechovský je ve více výborech při Evropském parlamentu. Připravujeme různé podklady k výborům, různé pozměňovací návrhy k zákonům, které se probírají, aby byly kvalitně udělané a hájily zájmy evropských občanů a zároveň, aby to reflektovalo českou situaci. To nám zabere velké množství času. Pan Zdechovský je relativně aktivní, nejsou to jen výbory, ale i delegace mezi Evropskou unií a jinými státy. Takže připravujeme i různé zahraniční cesty, kde se snaží prohlubovat diplomatické i obchodní vztahy. Vypadá to, že to může být relativně jednoduché, ale jde o spoustu detailů. Jde taky třeba o úplné drobnosti. Například koupení letenky nebo zarezervování taxíku. Jde to až k důležitějším věcem jako je připravení podkladů a tak dále.
Například teď během českého předsednictví máme jednotlivé eventy, které se snažíme organizovat, komunikujeme s českým předsednictvím a nedávno jsme organizovali výstavu fotografií Václava Havla, která měla úspěch. Dorazila například předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová.
Pracovní dne v Evropském parlamentu uteče relativně rychle, prací kolem výborů, delegací, organizování eventů. Občan se na nás obrací i čeští občané, kteří potřebují pomoc nebo radu, takže se jim snažíme vyjít vstříc.
Pracovní dobu máte pevně danou, nebo je volnější?
Pracovní doba je oficiálně daná Evropským parlamentem. Den začíná zhruba v 8:00, nejpozději v 8:30 a může se protáhnout až do večera. Důležité jsou také neformální vztahy. Také jiní europoslanci organizují různé akce a je důležité na ně chodit, aby se nám pak lépe prosazovaly lépe jednotlivé pozměňovací návrhy, které děláme. Není to jen o sezení v kanceláři, ale také o vytváření kontaktů, což spadá do pracovní doby.
Kolik jazyků je vhodné na takové pozici ovládat?
Čím více, tím lépe. Bezpodmínečné je ovládat angličtinu na úrovni C1. To je minimum, které je vyžadované. Češtinu samozřejmě taky. Překvapilo mě, kolik komunikace je v českém jazyce. Já mluvím ještě plynně francouzsky, což je dost zásadní výhoda, protože jsme v Belgii a spousta lidí preferuje hovořit ve francouzštině. Když komunikujete ve francouzštině, tak většinou člověk relativně rychle dosáhne toho, co potřebuje, než kdyby mluvil v angličtině.
Vyznáte se už v budově Evropského parlamentu?
Vím, že to vypadá, že je to bludiště a taky že je, ale už se vyznám. Až budeme ve Štrasburku, tak tam to má být ještě větší bludiště, ale věřím, že i tam se vyznám. Lidé v budově jsou navíc velmi milí, takže se stačí zeptat a nasměrují vás.
Kdybyste měl svým vrstevníkům doporučit, co by měli dělat, aby se na podobnou pozici dostali, co jim poradíte? I když předpokládám, že mi řeknete, že mají mít štěstí.
Je to o štěstí, ale už jsem zmiňoval, že je to také o odlišení se od ostatních kandidátů. Odlišit se různými schopnostmi, jak jazykovými, tak třeba i studiem, aby to nebyla klasika, ale něco jiného. To většinou upoutá pozornost a šance jsou vyšší. Nebát se jít studovat do zahraničí, to si myslím, že je velký krok k těmto pozicím, nebo mít zajímavé stáže v zahraničí.
Já jsem si všiml, že vy jste byl na velkém množství stáží. Je to ten důvod, abyste měl něco navíc mimo standardní studium?
Ano, ale zajímaly mě místa, kde jsem měl stáže. Měl stáž například v OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, pozn. red.) v Paříži, což mě velmi zajímalo. Nedělal jsem je ale jen čistě z toho důvodu, abych si je mohl dát do životopisu, ale protože mě zajímaly. Potom to ale pro mě byla výhoda v momentě, kdy jsem zažádal o tuto pozici.
Zmiňoval jste studium v zahraničí, vy jste studoval jste několik škol mimo Českou republiku. Nemůžu se nezeptat, jsou školy u nás špatné?
Na tuto otázku bych strašně rád odpověděl, ale bohužel jsem na žádné nestudoval, takže to nemůžu úplně porovnat. Můžu porovnat to, že studium v zahraničí mi dalo hodně a doporučil bych ho. Není to jen o tom, že jsou univerzity lepší, ale jde o atmosféru, potkávání se s lidmi s jinými kvalitami, a to si myslím, že je stejně důležité jako to, co se na univerzitách učí. Jste v cizině, zdokonalíte si jazyk, potkáváte lidi a tak dále. Spoustu kamarádů, i Čechů, jsem potkal v zahraničí.
Stíháte se přitom všem věnovat ještě volnému času, koníčkům?
Ano, určitě, to je pro mě dost důležité. Jelikož jsem vyrůstal v České republice, tak jsem si zamiloval florbal a i v zahraničí jsem se ho snažil praktikovat, ať už to bylo ve Francii nebo v Belgii. Vždycky je to velmi vtipné hrát tento sport, protože je to výsada severských států, nebo České republiky. Je vtipné hrát ho v jiných zemích, kde není taková tradice. Je to o tom opustit univerzitu, kampus a jít mezi normální Francouze, povídat si s nimi o věcech, starostech. Není to jen koníček, ale i možnost, jak se setkat s jinými lidmi a u toho si ještě zasportovat.
Když pracujete v Bruselu, jak je to třeba s bydlením?
V Bruselu jsem si normálně našel byt, dá se najít i apartmán za relativně dobrou cenu. Dříve jsem byl v Paříži a ty ceny jsou relativně nízké. Na druhou stranu oproti České republice jsou ale vyšší. Za byt 20 až 30 minut pěšky od centra se dá najít za 400 až 500 eur měsíčně.
Jaký byl váš největší zážitek za celou dobu, který jste měl?
Upřímně to bude znít jako klišé, ale nemám největší zážitek. Můj zážitek je to, co zažiji každý den. Každý den zkusím něco nového, střídám země a snažím se vážit každého dne. Zní to jako klišé, ale opravdu je to pro mě zážitek. To, že jsem se dostal do Bruselu na pozici k panu Zdechovskému je zážitek, protože mi to otevírá nové možnosti, setkávám se s jinými lidmi, třeba dnes ráno jsem měl možnost komunikovat s jinými europoslanci. Vidím, jak pracují jiní, což mi dává možnost porovnávat se a zlepšovat se. To jsou pro mě velké zážitky.
