Zlato, miláčku, ale i smraďochu, ušoplesku nebo koště – zamilovaní lidé svému protějšku často vymýšlejí i hodně bizarní přezdívky. Ve vztahu je podle průzkumu používají tři čtvrtiny lidí. Muži se ale na rozdíl od žen cítí daleko trapněji, pokud je jimi partnerka oslovuje na veřejnosti.
Vlastní jazyk a zvyky zamilované lidi spojují a posilují partnerství, a přezdívky k tomu jednoznačně patří taky. Ve vztahu je používá většina párů, čtvrtina ale zároveň přiznává, že recykluje přezdívky z předchozích známostí. Vyplývá to z průzkumu společnosti STEM/MARK pro společnost Kofola.
Zvyky lidí se liší nejen co do pohlaví, ale také regionu, ve kterém žijí. Na Moravě jsou partneři ve vymýšlení přezdívek mnohem kreativnější než v Čechách. Moravané dvakrát častěji než lidé z Čech odpovídali, že oslovují partnera vlastní originální přezdívkou. Obecně se ale lidé v páru nejčastěji oslovují zlato (20 %), následuje miláček (17 %), láska (14 %) a brouček (7 %). Výrazem prdelka pak svého partnera nazývají 3 % lidi, přičemž muži osmkrát častěji než ženy.
Výraznou roli v oslovování přezdívkami hraje věk, starší generace jim totiž příliš nefandí. Více než třetina lidí nad 45 let přezdívky nepoužívá nikdy, naopak ve věkové skupině 15-29 let jsou běžné u 80 % dotázaných.
A jestli patří láskyplné přezdívky jen do ložnice? Volat na sebe broučku nebo kočičko většinou lidem nedělá problém ani na veřejnosti, i tady ale hraje roli věk. Pro 62 % mladších lidí je běžné používat láskyplná oslovení i před rodinou a kamarády, ale u lidí starších 45 let je to už jen 35 %.
„Z psychologického hlediska jde o proudění emocí k výjimečnému člověku našeho života. Přezdívky pramení z hloubky naší romantické duše, kde sídlí vztahové touhy, intimní fantazie a očekávání. Je jasné, že s postupnými roky vztahu jejich užívání klesá nebo ztrácí svůj původní rozměr blízkosti,“ vysvětluje vztahový psycholog Pavel Rataj.
Z dlouhodobého hlediska Rataj doporučuje zpozornět ve dvou případech: pokud přezdívka zcela nahradí jméno partnera nebo se přezdívkou stane označení mámo a táto. „Pouze partneři, kteří na svém vztahu pravidelně ‚zahradničí‘, mají naději si udržet oslovení přezdívkou jako příjemný emoční dotyk,“ zdůrazňuje psycholog.
Muži snášejí oslovování přezdívkami na veřejnosti hůře, dvakrát častěji než ženy uvedli, že je to přivádí do rozpaků. Částečně i z jakési opatrnosti třetina mužů recykluje staré přezdívky – bojí se totiž, že by mohli novou partnerku oslovit špatným jménem.
