Jedním z neodmyslitelných rysů moderních válečných konfliktů je skutečnost, že postihuje prakticky celou společnost a oběti v řadách civilistů často převyšují ty vojenské. Navíc zasahují prakticky do všech oblastí lidského života.
Nejinak je tomu při probíhajícím konfliktu na Ukrajině. Řada aspektů této války bývá proto opomíjena. Málo se například bohužel mluví o tom, jak konfliktem trpí i ukrajinský sport. Mezi válečnými oběťmi jsou i mnozí ukrajinští sportovci.
Ruští sportovci si lítost nezaslouží
Z mnoha případů bych zde rád zmínil třeba mladého nadějného ukrajinského desetibojaře Volodomyra Androščuka. Ten byl koncem ledna zabit při obraně své země. Nejednalo se samozřejmě zdaleka o prvního ukrajinského sportovce, který padl při obraně své země. Mladí Ukrajinci z řad sportovců umírají už od samotného vypuknutí války.
Jednou z prvních obětí se stal 19letý biatlonista Jevhen Malyšev, člen juniorské reprezentace. Měl možnost bojovat o medaile na juniorském šampionátu v americkém Soldier Hollow. On si ale zvolil boj v jiné disciplíně. Rozhodl se posílit armádu a chránit svoji vlast. Pár dní po začátku války padl v boji. Další obětí války je Dmytro Pidručnyj, mistr světa ve stíhacím závodu z roku 2019, který zemřel při obraně Kyjeva.
Mezi ukrajinskými sportovci, kteří položili život za svoji zem, byl i mladičký fotbalista Vitalij Sapylo. Měl nakročeno k tomu, aby se stal profesionálním hráčem a považovali ho za velmi talentovaného člena akademie týmu Karpaty Lvov. Šanci dále rozvíjet svůj talent už mít nebude. V pouhých 21 letech narukoval do armády, a nakonec zemřel taktéž hned na začátku války při obraně ukrajinské metropole.
Tři stovky ukrajinských sportovců zemřelo během války
Za celou válku na Ukrajině má Rusko na svědomí smrt nejméně 300 sportovců. Zahynuli buďto při obraně své země, nebo byli zabiti či zraněni při útocích na nevinné civilisty. Jednou z těchto civilních obětí byl 25letý fotbalista Dmytro Martynenko. Hrál jako záložník za tým FC Hostomel a zemřel, když se se svojí matkou ukrýval v domě, který se stal terčem ruského bombardování.
Za této situace snad nemusím příliš dlouze vysvětlovat, proč nelituji ruské sportovce, že nemohou závodit na mezinárodních soutěžích. Jednoduše proto, že nikdo nelituje ty ukrajinské. Ti musí místo tréninku se naučit bojovat a nyní brání svou zemi se zbraní v ruce. A jak už bylo zmíněno řada z nich už dnes nežije.
Ukrajina přišla důsledkem ruské agrese o řadu svých nadějných sportovců. Několik stovek zemřelých rozhodně není žádné zanedbatelné číslo. Opravdu někomu přijde fér, že za situace, kdy ukrajinští sportovci umírají, by si ti ze země agresora mohli soutěžit vesele dál? Ruské chování by proto nemělo zůstat bez následků ani v oblasti sportu. Nevidím jediný důvod, proč by se ruští či běloruští sportovci měli účastnit jakýkoliv sportovních klání nebo olympiády.
Ostudný postoj MOV
Správnou reakcí na ruskou agresi bylo znemožnění účasti ruských sportovců na řadě významných mezinárodních sportovních akcích a nic by se na tom nemělo měnit. Dokud ruská agrese neskončí, neměl by Mezinárodní olympijský výbor o jakékoli účasti ruských sportovců na olympijských hrách vůbec uvažovat.
Jeho současný postoj vnímám jak obrovské zklamání, protože by bohužel reprezentanty Ruska a Běloruska na olympiádě opět rád viděl, byť jen jako neutrální sportovce. Reprezentantům těchto dvou zemí by totiž mohla posloužit jako zadní vrátka účast na soutěžích organizovaných asijským olympijským výborem. Ty totiž zahrnují i závody započítávané do olympijské kvalifikace a také samotné olympijské hry.
Sport jako propaganda režimu
Rusko (či Sovětský svaz) vždy využívalo své vlastní sportovní úspěchy pro účely své propagandy a snažilo se jimi ukazovat svoji velikost. Celá diskuze o zatahovaní politiky do sportu na Olympijských hrách ve Francii v příštím 2024 mi proto přijde nesmírně hloupá a plytká.
Rusko tu reálně zabijí desítky Ukrajinců denně a my se tu dohadujeme, jestli Rusko může mít svoje reprezentanty i na olympiádě. Samozřejmě, že ne! Olympijská myšlenka by měla spojovat národy a ukazovat, jak máme čestně soutěžit.
S čestným soutěžením si Rusko nikdy hlavu moc nelámalo, jak o tom svědčí nesčetné množství dopingových afér. A podstatu olympijské myšlenky Rusko definitivně pošlapalo napadením Ukrajiny, takže není o čem přemýšlet.
Pokud by došlo k nejhoršímu a ruští sportovci se měli olympiády zúčastnit, měli bychom následovat Lotyšsko, které oznámilo, že bude za těchto okolností olympiádu bojkotovat. Proč? Protože jakákoli účast Rusů na olympijských hrách znamená legitimizaci jejich válečných zločinů. Přeji hezký den a veselou mysl!
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.
