Francouzský prezident Emmanuel Macron má obrovskou smůlu v tom, že prakticky veškeré jeho snahy stavět se do role lídra silné a sjednocené Evropy obvykle vyznívají silně křečovitě, rozpačitě a někdy až groteskně.
Ostatně prakticky totéž lze říct o veškerých jeho pokusech zapsat se něčím významným do dějin. Ještě stále čerstvé jsou vzpomínky na jeho neslavné telefonáty Putinovi, kde se ho snažil přimět k míru. Samozřejmě neúspěšně. Veškeré pokusy o umravnění válkychtivého ruského prezidenta skončily totální blamáží a ponížením prezidenta země galského kohouta.
Putin jen celou dobu vodil Macrona za nos. Francie už dávno není světovou koloniální velmocí s obrovskými územími. A Rusko nepovažuje z pohledu Kremlu menší státy za rovnocenné partnery a nebere je vůbec vážně. Putinova přezíravá reakce proto nemůže nikoho překvapovat.
Velmi nešťastné výroky
Naposledy se francouzský prezident pokoušel předvést na světovém poli svojí nedávnou návštěvou Říše středu, kde měl setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem. Zdůrazňoval při tom svoji představu o „strategické autonomii Evropy“ vedené Francií, která by se stala „třetí supervelmocí“.
Ani zde však výsledek bohužel nebyl vůbec oslnivý. Už tím, že mluvil obecně smířlivěji vůči Číně, než předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která ho doprovázela, působil francouzský prezident jako všechno jiné, jen ne jako cílevědomý lídr celku aspirujícího na postavení supervelmoci.
Mnoho vesměs rozhořčených reakcí vyvolal rozhovor pro Politico.eu uskutečněný právě při návratu z návštěvy Číny. Probíralo se v něm mj. postavení Evropy vůči Americe a otázka Taiwanu. Macron vícekrát zmiňoval vliv USA na evropskou politiku, když mj. prohlásil: „Otázka, kterou musí Evropané zodpovědět… je v našem zájmu urychlit [krizi] na Tchaj-wanu? Ne. Nejhorší by bylo myslet si, že my Evropané se musíme stát následovníky tohoto tématu a vzít si příklad z americké agendy a přehnané čínské reakce.“
Ne, opravdu nikdo nemá zájem na vyostření napětí kolem Taiwanu. Pouze se od Evropy očekává, že Ameriku jako svého spojence v případě potřeby podpoří v diplomatickém tlaku na Čínu – podobně jako USA už mnohokrát podpořily Evropu – a nebude ho sabotovat. Zabránit tomu, aby dále rostla moc ČLR, je i v zájmu evropských zemí.
Francouzský prezident v rozhovoru také řekl, že „Evropa čelí velkému nebezpečí, že se nechá zatáhnout do krizí, které nejsou naše a které brání budování její strategické autonomie.“ Zvláštní uvažování. Macronova slova mohou vyznívat tak, že by třetí supervelmoc nemělo zajímat dění v jiných oblastech světa. Jenomže tím zapomíná, že skutečná supervelmoc by naopak takové ambice mít měla.
U nás ve střední Evropě mohou jeho výroky navíc evokovat nechvalně známá slova Neville Chamberlaina o „roztržce v daleké zemi mezi lidmi, o kterých nic nevíme“ pronesená pár dní před Mnichovskou dohodou.
Mimochodem, jen několik hodin poté, co jeho let z Guangzhou zamířil zpět do Paříže, zahájila Čína velká vojenská cvičení kolem ostrova Tchaj-wan.
Spokojená Čína
Kontroverze vyvolaly i další jeho výroky o postavení Evropy vůči USA. „Pokud se zvýší napětí mezi oběma supervelmocemi (tj. mezi USA a Čínou), nebudeme mít čas ani prostředky na naši vlastní strategickou autonomii a staneme se vazaly,“ prohlásil Macron.
Slova francouzského prezidenta samozřejmě vyvolala nevoli u spojeneckých USA a naopak velikou spokojenost u komunistické velmoci, protože se jí podařilo vrazit klín mezi Francií a USA. Si Ťin-pchingovi a celé čínské garnituře se Macronova koncepce strategické autonomie pochopitelně velmi líbí.
Samozřejmě ne kvůli tomu, že by Čína ráda viděla silnější Evropu. Právě naopak, v Číně mají především zájem na oslabení vlivu Západu včetně Evropy a narušení transatlantických vazeb v tom může Pekingu velmi pomoci.
Samozřejmě nemůžeme pořád spoléhat jen na USA, ale musíme s nimi spolupracovat, stejně jako s dalšími demokratickými státy jako je Izrael, zmiňovaný Tchaj-wan nebo Japonsko. Proč? Protože spolupráce s těmito zeměmi v čele s USA je pro naši bezpečnost a vůbec udržení svobody a demokracie (nejen) v Evropě naprosto nezbytná.
Macronovo zpochybňování vztahů mezi Evropou a USA je takové… francouzské. Jeho země v tom má ostatně už velmi dlouhou tradici od dob Charlese de Gaullea, za něhož Francie opustila na několik desetiletí vojenské struktury NATO.
Blokace nákupu munice
Francie také nyní blokuje realizaci plánu EU o společném nákupu munice pro Ukrajinu. To má být ukázka té Macronovy nezávislé bezpečnostní politiky v EU? Opravdu silná a sebevědomá Evropa by se měla chovat jinak, než podlézat Rusku a jít na ruku pevninské Číně.
Francie nám bohužel pěkně ukázala, co si myslí o bezpečnosti v Evropě. Kdyby bezpečnost Ukrajiny a celé Evropy závisela jen na Francii, tak už má Putin vojenskou přehlídku v Kyjevě.
Škoda, že francouzský prezident nedokáže překonat tradiční francouzskou nevraživost vůči anglosaským zemím. Svými výroky Evropě nepomáhá, ale naopak velmi nerozumně nadbíhá Pekingu. Evropa by měla v blízké budoucnosti především zapracovat na tom, aby se nestala nejen ekonomickým vazalem pevninské Číny.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.
