Monako. Malé knížectví obklopené francouzským azurovým pobřežím. Místo známé drahými auty, ohromným kasinem nebo prestižním podnikem závodu Formule 1. Koná se zde i tradiční tenisový turnaj ATP 1000 Monte Carlo, který patří k jedněm z nejlepších mužských turnajů na planetě. Nejen pro hráče, ale také pro rozhodčí, je ohromná čest se akce takových rozměrů zúčastnit. Tento ročník přivítal hvězdy jako Novak Djoković, Stefanos Tsitsipas, dorazil také nový tenisový talent z Dánska Holger Rune.
Nenechte se ale zmást. Turnaj je to sice velký, ale místo, ve kterém se odehrává, je velice malé a v kombinaci s několika tisíci návštěvníky v celém areálu, je zde poměrně těžké se dostat z jednoho konce na druhý. A to jak pro diváky, hráče, tak třeba i pro rozhodčí. Pro hráče se jedná o velmi důležitý turnaj. Přechod z amerických betonů na antuku, nemusí být pro mnoho hráčů jednoduchý, přeci jen se hraje o velké body. Navíc všichni chtějí uspět právě tady. Prestiž a perfektní začátek antukové části sezóny si přejí všichni hráči na okruhu.
Asi není mým úkolem reportovat výsledky. Všichni víme, že vítězem se stal Andrey Rublev, že Novak Djoković prohrál s mladým Italem Lorenzem Musettim a že Stefanos Tsitsipas nedokázal obhájit své prvenství z předešlého roku. Jak ale vypadá zákulisí turnaje? Panují zde rovněž přísná bezpečnostní opatření. Bez akreditace se člověk nedostane nikde, i když vás lidé na kontrolách už sami zdraví a pamatují si vás.
Na organizaci turnaje se podílí několik stovek lidí. Od rozhodčích, sběračů, pracovníků technické četa, přes řidiče až po číšníky a hostesky, které se starají o pohodlí VIP hostů. Mezi nimi jsme letos mohli vidět jezdce Formule 1, bývalého běžce Usaina Bolta, DJ Martina Garrixe nebo monackého knížete Alberta II.
Život lajnových rozhodčích je velmi pestrý, nikdy proto dopředu nevíte, jak se může váš den vyvíjet. Můžeme jít na kurt jednou, dvakrát a pak dostat volno po celý zbytek dne. Volný čas pak využijeme třeba k odpočinku na hotelu nebo poznáváním nových míst. Na druhé straně ale můžeme zůstat trčet od rána do večera v areálu. Zkrátka je potřeba být v permanentním soustředění. Přes den se potit ve vedru a po západu slunce zase klepat zimu. S tím vším musíme počítat už dopředu a být na to připraveni. Právě tak jako v Monte Carlu. Ale i v rámci téhle práce si člověk najde chvilku na „vydechnutí“. Buď si dá dobrou kávu nebo třeba neformálně prohodí pár slov s celebritami z našeho světa jakou je například Carlos Bernandes.
Jako to krásně začalo, tak to i krásně končí. Slavnostním ceremoniálem plným monackých vlajek, na kterém hlavní ceny předával sám monacký kníže Albert II. Tohle je Monako, malá země, mnoho příběhů.
