Česká média ohledně koronaviru zbytečně šíří paniku, myslí si Češka žijící v Rakousku Martina Tichá. Prozradila, proč se nechce vrátit domů, a proč by si přála pro Čechy jinou hlavu státu.
Martina (35) žije v hlavním městě Rakouska už jedenáct let, původně měla v plánu zůstat ve Vídni jen rok. I přesto, že vystudovala Němčinu, neměla to u našich jižních sousedů vůbec lehké. Z počátku pracovala jako au pair, následně se jí povedlo získat práci ve školní družině a nakonec ve školce. Nyní je už sedmým rokem učitelkou v jeslích.
Nestýská se Vám po České republice?
Chybí mi určité věci, hlavně česká kultura a divadla. Ale díky tomu, že spoustu věcí sleduji na internetu, tak je to mnohem méně, než bych dříve čekala. Občas si udělám výlet přes hranice. Což je dobré, protože jsem alespoň na chvíli v českém prostředí. Ale že by se mi vysloveně stýskalo, tak to ne.
Když teď panuje ve světě nelehká situace ohledně koronaviru, můžete se vrátit?
No já nevím, jestli to ještě jde, protože minulý pátek byl deadline, kdy odjížděly poslední vlaky a autobusy. Teď sem jezdí autobusy, o kterých velvyslanectví vždy informuje. Ale já to vnímám tak, že to je jen pro ty, kteří sem přiletěli na chvíli ze zahraničí. Ale podle mě na ty z nás, kteří tady žijí dlouho a pracují tady, se to moc nevztahuje. Nevím, možná by to šlo, ale nezkoušela jsem to.
Takže jsi nepřemýšlela, že by ses vrátila domů za rodinou?
Ne, moje první myšlenka byla obava, že bych mohla svou rodinu ohrozit. V jeslích, kde pracuji, totiž existuje celkem velká pravděpodobnost, že jsem se virem mohla nakazit. Jestli jsem bez příznaků, nemusím o tom vůbec vědět. Takže to byl jeden z důvodů, proč jsem se nevrátila. Další byl i ten, že rozhodnutí vlády o uzavření hranic padlo tak rychle, že jsem se nestihla ani pořádně rozmyslet. Dozvěděla jsem se o tom ve čtvrtek večer a v pátek o půlnoci odjížděly poslední vlaky.
Do práce stále chodíte?
Jesličky fungují v nouzovém režimu. To znamená, že kdyby někdo potřeboval akutně pohlídat děti nebo jít do práce, tak má možnost. Rodiče ale dostali doporučení zůstat s dětmi doma. Nyní je to druhý týden, kdy tam nikdo nedochází. Já jsem oficiálně na nemocenské, protože jsem byla silně nachlazená.
Jaká opatření zavedlo Rakousko?
Máme podobná opatření jako v Česku. Školy jsou zavřené od minulého týdne, na vyšších stupních probíhá výuka online. Učitelé nemají volno, protože vyučují přes internet a pořádají tam různé konference pro své žáky. Nižší stupně základních škol jsou na tom podobně, jako mateřské školy. Některé oficiálně úřady zavřely.
Ovšem opět platí, že pokud rodiče nemají nikoho na hlídání a opravdu musí pracovat, tak je mohou do školy umístit. V tom případě ale neprobíhá běžná výuka, spíše je tam jen hlídají. Zrušené jsou také kulturní akce, z obchodů je otevřeno pouze v potravinách, drogeriích a lékárnách. Banky jsou otevřené a pošta zatím funguje.
Musíte nosit roušky?
Ne, roušky nemusíme nosit. Potkala jsem jen jednu paní s rouškou. V obchodech jsou nainstalovaná plexiskla u pokladen, to mě překvapilo. V pondělí jsem byla nakoupit a ještě tam nebyla, v sobotu už tam byla nainstalována. Nyní jsou ve všech obchodech, alespoň z mého doslechu. Dalším opatřením jsou nalepené značky na zemi, abychom věděli, jak daleko od sebe máme stát. Někteří lidé v obchodech nosí ochranné rukavice.
Apeluje se na zvýšenou hygienu?
Ano, mytí rukou, to se tady řeší pořád. Dokonce i sám prezident na to téma natočil video, abychom věděli, jak si správně máme umývat ruce.
Můžete chodit na procházky?
To ano, ale buď samostatně nebo jen s lidmi, se kterými bydlíme. Policie je upozorňována na větší skupiny lidí. Když se procházky zaváděly, tak to tady bylo velké téma. Kancléř Rakouska Sebastian Kurz řekl, že teď už existují jen tři důvody vyjít ven. Do práce, nakoupit nebo když potřebujeme někomu pomoci, naříklad starším spoluobčanům. V ten moment se Rakušané zděsili, že nemůžou jít vůbec ven. Dva dny poté tedy prezident vyhlásil, že máme nový důvod k opuštění bydliště, a to jít na procházku.
Dodržují lidé tato nařízení?
Z mého pohledu ano. Metro je prázdné a venku vidím minimum lidí, všichni chodí akorát do obchodu. I podle oficiálních zdrojů to vypadá tak, že nařízení opravdu všichni dodržují. Rakušané pořád děkují záchranářům a neustále jsou zde různé děkovné akce.
Právě včera policie dokonce udělala jednu z nich ve Vídni a poděkovala lidem za to, že jsou doma. Zpívali písničku „I’m from Austria”, která je pro místní důležitá. Do toho tam štěkali psi a svítila auta, bylo to moc hezké. Samozřejmě, že se občas dočtu o nějakém menším problému. Většinou o tom, že někde byla viděna větší skupina lidí. Oficiálně se ale nařízení dodržují.
Dokážete posoudit, jaká je psychika obyvatel?
To je těžko říct. Tady spíše vnímám větší klid oproti Česku, ale nemůžu to vědět stoprocentně. Přeci jen s nimi nejsem v nějakém větším kontaktu. Rakušané ale mají ke státu velkou důvěru. Myslím si, že je to díky způsobu, jakým se její představitelé prezentují, hlavně kancléř a prezident.
V Rakousku je celá situace ohledně koronaviru prezentovaná tak, že to spíše uklidňuje. Nemyslím tím ale, že by zlehčovali situaci, to vůbec ne, naopak. Vláda říká ano, máme problém, ale společně to zvládneme. Máme tady takové heslo. Postarej se o sebe, tím se postaráš o mě a společně se pak postaráme o Rakousko.
Rakouská média se k této situaci staví stejným způsobem jako v Česku?
Jsou hodně umírněnější než česká média, to určitě. Obzvlášť když sleduji oficiální média, ne bulvár. Ale i tam musím říct, že to nikdy nebylo tak extrémní, jako v Česku. Nejsou tady do očí bijící titulky. Myslím si, že si to zdejší média více uvědomují, nechtějí šířit paniku a strach.
Takže myslíte, že Rakušané jsou klidnější, protože se situace ohledně koronaviru na rozdíl od České republiky do takové míry nebulvarizuje?
Já nyní celou situaci v Česku až tak moc neznám. V zachování zdravého rozumu jsem vypnula české zprávy, ten obsah mi nahání strach. Nesleduji třeba ani čísla nakažených, to mě vůbec nezajímá. Stejně tu situaci svým strachem nezměním.
Jak dlouho u vás ta opatření mají ještě trvat, vydala vláda nějaké oficiální prohlášení?
Minulý týden to prodloužili do konce velikonočních prázdnin, to je myslím 13. nebo 14. dubna. Takže minimálně to do té doby vše zůstane tak, jak to je. Pak se nejspíše uvidí.
Ještě ke stavu rakouského zdravotnictví. Zvládají péči o pacienty, kteří jsou kvůli koronaviru hospitalizováni?
To nesleduji úplně do detailů. Vím, že ta opatření byla vydána proto, aby epidemie byla rozložená v čase. Tím pádem bude zdravotnictví celou situaci lépe zvládat. Neslyšela jsem tady nějaké šílené zprávy, to ne. Pouze to, že se samozřejmě připravují, protože se předpokládá, že bude velký nápor nemocných. Tohle vím, ale přesná čísla neznám.
Je na závěr něco, co byste chtěla našim čtenářům vzkázat?
Je mi líto, že nemáte takového prezidenta, jako je tady v Rakousku. Protože jeho projev ohledně zavedení radikálnějších opatření, byl velmi podporující. Na druhou stranu musím říct, že jsem byla velmi dojatá, když jsem viděla, jak moc si Češi pomáhají, a co v tuto nelehkou situaci dělají. Nemyslím jen občany, ale také to, co dělají například divadla. Klobouk dolů všem.
