Více než kdykoli předtím se dnes skloňuje pojem narcistické dítě. Rozhodně tomu nepomáhá ani závislost na sociálních sítích, kde si celá společnost počtem sledujících a pochvalnými komentáři kompenzuje nedostatek sebeúcty. Narcistické dítě je produktem bezmezného rodičovského obdivu, rozhodně ale není šťastné a sebevědomé tak, jak byste předpokládali.
Děti se sociálními sítěmi prakticky vyrůstají. Rodiče je fotí od prvního momentu a chválí se jimi. Mnohdy ale vůbec netuší, co tím dávají svým potomkům najevo. Děti se učí, že na obdivu ostatních skutečně záleží a jedině tím si zajistí pocit sebeúcty. Skutečné hodnoty a charakter, za který by na sebe mohly být hrdé, jednoduše nahradí obdivem ostatních, vysvětluje psycholožka Mária Hanúsková.
Narcismus není skutečná láska. Mnozí si jej pletou s nekritickým zbožňováním sebe samého, což se na první pohled může zdát pravdivé. Není tomu ale tak. Narcis je velmi nejistý člověk, má nízké sebevědomí, a proto potřebuje neustálé důkazy své jedinečnosti. Potřebuje, aby jej okolí neustále přesvědčovalo, že za něco stojí. Pokud je zkritizován nebo společností odmítnutý, má sklon k hněvu a agresivitě.
To je přesný příklad dítěte, kterého rodiče vychovávají bez mantinelů a neučí ho pravidlům. Naopak jsou benevolentní a bezmezně své dítě obdivují. Nejsou kritičtí k jeho chování, chrání ho před důsledky jeho činů a snaží se mu často vyhovět. Pokud dítě nedostane to, co chce, dokáže spustit řev a dokonce na rodiče fyzicky zaútočit.
Narcistické dítě musí být vždy středem pozornosti. Pokud se mu nikdo nevěnuje, dokáže být otravné a dělat vše proto, aby si získalo pozornost. Rovněž nemá vyvinutou empatii, neumí se vcítit do druhého a podívat se na situaci pohledem vrstevníka. Obvykle je hlučné, vypadá rozmazleně a namyšleně.
Uveďme si věci na pravou míru. Děti jsou v prvních letech života sebestředné, což patří k normálnímu vývoji. Okolo sedmého roku jsou však sebestředné manýry znakem počínajícího narcismu. V tomto věku egoismus většinou opadá a děti se realisticky začínají srovnávat s ostatními. Najednou zjišťují, že rodičovská chvála a obdiv nekorespondují s realitou. Narcistické dítě naopak odhalí, že existují šikovnější, rychlejší a pěkněji oblečené děti. Pro mnohé to znamená pokles sebevědomí, pro jiné posílení narcistických rysů, tedy potřebu dalších chvalozpěvů a ujišťování o své unikátnosti.
Klinická psycholožka Eileen Kennedy-Mooreová tvrdí, že narcistické děti touží po tom být centrem pozornosti. V opačném případě pociťují neklid a úzkost, protože nemají potvrzení o své úžasnosti, o které je rodiče celý život přesvědčovali.
Jak se vyhnout narcismu
Děti se potřebují naučit navazovat skutečné přátelství, ne se snažit ve společnosti zapůsobit. Protože narcistické děti nejsou schopné fungovat mimo centrum pozornosti, potřebují najít zálibu a uspokojení v samostatné činnosti, bez obdivuhodného vzdychání rodičů a okolí. Psychoanalytička Laurie Hollmanová rodičům doporučuje, aby chválili konkrétní činy dítěte, než poskytovali neurčitou chválu.
Nastavte hranice a dbejte na jejich dodržování za každých okolností. Nedejte dítěti důvod vyjednávat. Učte ho, jak zvládat frustraci a odmítnutí, aby se v budoucnu umělo popasovat se zklamáním a selháním. Za chyby ho netrestejte, ale dbejte na to, aby je napravilo a bylo vystaveno jejich přirozeným důsledkům.
Dbejte na to, aby pro něj nebylo vše samozřejmostí. Nejefektivnějším způsobem, jak dítě naučit správnému chování jsou příběhy. Čtěte mu, mluvte s ním o chování postav a probírejte s ním, jak se asi jednotlivé postavy v konkrétních situacích cítí. V dítěti to podpoří empatii vůči ostatním a snahu podívat se na situaci očima druhých.
Vychovat z dítěte narcise znamená bezmezně jej obdivovat a chválit prakticky za nic. Neznamená to však, že mu odepřete lásku. Značí to, že nastavíte hranice, učíte ho, aby neubližovalo druhým a upravujete jeho chování do sociálně přijatelné podoby.
