Je velmi pravděpodobné, že většina lidí, se kterými jste dnes mluvili, vám lhala. Odhalila to studie psychologa americké Univerzity v Massachusetts Roberta Feldmana. Ten studoval lhaní více než deset let a dospěl k překvapujícím závěrům, popsal časopis Forbes.
Nejvíce šokující je, že šedesát procent lidí lže v průběhu typického desetiminutového rozhovoru, a to až třikrát během této krátké chvíle. Většina z účastníků Feldmanovy studie si navíc své lhaní uvědomila až ve chvíli, kdy jim psycholog přehrál jejich konverzaci ze záznamu, tvrdí časopisu.
Proč lžou ženy a proč muži?
Lidé lžou v každodenních rozhovorech, aby působili sympatičtěji a kompetentněji. Je pravda, že muži a ženy neříkají pravdu stejně často, mají však sklon to dělat z různých důvodů. „Ženy častěji lhaly, aby se člověk, se kterým hovořili, cítil dobře, zatímco muži to dělají proto, aby sami vypadali lépe,“ popsal Feldman.
Nový výzkum doktorky Leanne ten Brinkeové z Haas School of Business naznačuje, že i když má většina z nás celkem dobré instinkty, pokud jde o odhalení lhářů, máme tendenci je v sobě potlačovat. Podle ní váháme označit lidi za lháře, obzvláště v profesionálním prostředí. Cítíme totiž vinu za to, že je podezříváme. Nazývat někoho lhářem bez důkazu, je pro většinu děsivá představa.
Výzkum doktorky Brinkeové naštěstí poukazuje na objektivní, dobře zdokumentované fyziologické změny a změny chování. Tedy na to, co můžeme pozorovat u lidí, kteří neříkají pravdu.
Zakrývají si pusu
Lidé si při lhaní často zakrývají ústa. Ruka na puse nebo dokonce dotyk rtů vám ukáže, že dotyčný neříká pravdu. Pokud totiž někdo lže, instinktivně si zakrývá nejzranitelnější části těla. Kromě hlavy tak může jít například i o krk nebo břicho. Při lhaní se lidé cítí zranitelní a očekávají útok.
Opakují se a říkají příliš mnoho detailů
Lháři často nenávidí ticho, proto se jej často snaží zaplnit tím, že mluví více, než je potřeba. Většinou dávají informace, které nikdo slyšet nechtěl. Někdy se může stát, že čím delší dobu bude ticho, tím více detailů na vás lháři navalí. Snaží se tím totiž přesvědčit vás i sami sebe o své lži.
Lháři také opakují některé fráze pořád dokola. Tím se snaží získat více času na shromáždění svých myšlenek.
Připravují se na útěk
Při nevědomém pokusu o nalezení únikové cesty často lháři, kteří sedí, směřují své tělo ke dveřím. Pokud stojí, mohou se k východu z místnosti přiblížit. Stejně tak mohou změnit své držení těla, a to z uvolněného na vzpřímené.
Jejich slova řeč těla se neshodují
Je lehké lhát slovy, ale naše těla ukazují pravdu. Jasným znakem toho, že vám někdo lže, je, když jeho slova říkají jednu věc a řeč těla hovoří úplně něco jiného. Například, pokud lhář vypráví smutný příběh o osobních problémech, kvůli kterým nemohl přijít do práce, ale při mluvení se usmívá a gesta jeho rukou a držení těla je nadšené a živé.
Změní se dýchání
Když lidé lžou, automaticky začnou těžce dýchat. Mluvení nepravdy totiž způsobuje změny srdečního rytmu a průtoku krve. Lháři mohou někdy mít dokonce problém mluvit. A to ve chvíli, kdy jim vyschne sliznice, což je součást reakce těla na lež.
Mění své typické vzorce pohybu očí
Říká se, že oči jsou pohled do duše. To platí zejména tehdy, když někdo lže. Má to však háček. Nezáleží na tom, kam se člověk dívá, ale na změně směru. Někteří lidé se například dívají nahoru doprava, pokud vzpomínají, ale naopak dolů, když neříkají pravdu. U jiných to může být naopak.
Změna pohybu očí proto může být velmi jasným znakem lhaní. Nejdříve však musíte poznat typický vzorec chování konkrétního člověka. Existuje však jeden pohyb očí, který je dost univerzální. Lidé, kteří lžou, se často dívají směrem ke dveřím.
Začínají být agresivní
Lháři budou v rozhovoru často agresivní bez zjevného důvodu. Někdy se stanou nepřátelskými, někdy budou držet nadměrný oční kontakt bez mrknutí oka. Půjde o pokus působit pravdivě.
Jsou nervózní
Jasným znakem nervozity je vrtění se. I zkušení lháři se obávají, že jim neuvěříte, a tak uvolňují nervozitu hraním si s vlasy, klepáním nohou, dotýkáním se uší a podobně. Nadměrný pohyb chodidel je typickým znakem lhaní. Nohy se totiž začínají hýbat, protože tělo chce utéct.
Něž se však pustíte do jakýchkoli závěrů, nezapomeňte zvážit, jaké je běžné chování člověka, o kterém se chystáte prohlásit, že je lhář. Pokud má váš kolega, kamarád nebo přítel například ADHD, poruchu osobnosti s hyperaktivitou a neustále se vrtí, nemůžete to považovat za projev lhaní.
Někteří lidé, například psychopati, pak naopak lhaní nedávají nijak najevo, protože se za něj necítí vinní.
