Jsem pyšná na rychlou reakci české vlády, prozradila v rozhovoru Simona (29) z Havířova, která už několik let žije ve Švýcarsku. Jak zvládají situaci s pandemií koronaviru tamní obyvatelé? Co říká na švýcarské zdravotnictví?
Simona Jurčíková stála před šesti lety před těžkým rozhodnutím. Její přítel totiž odjel do Švýcarska hrát florbal a po roce odloučení věděl, že vztah na dálku není pro ně to pravé. Nastalo společné rozhodování o tom, zda nezkusit společný život právě ve Švýcarsku. V té době měla Simona dobře placené místo v pojišťovně a skvělé rodinné zázemí ve svém rodném městě.
I přes to se rozhodla pro změnu a odjela za svým partnerem do Švýcarska. Němčinu téměř neovládala a s angličtinou se domluvila jen zběžně. Našla si tedy práci ve stejné fabrice jako její partner. Celý den u pultu balila bonboniéry a věřila, že právě zde si osvojí německý jazyk. Vzhledem k tomu, že její kolegyně byly převážně z Albánie a Bosny, se tento záměr nevydařil.
Po dvou letech se s přítelem vzali a Simona nastoupila jako servírka do pizzerie, kde byla majitelkou Češka. A tam se jí podařilo němčinu konečně naučit. Po dvou letech v pizzerii pak dostala místo v luxusním hotelu u jedné z promenád a nyní se stará o hosty z celého světa.
Jak byste popsala švýcarskou mentalitu?
Ono se to nepopisuje lehce, žije tady totiž velká spousta cizinců. Přímo Švýcaři jsou určitě milí, veselí, vstřícní, přátelští a mají takový sušší humor. Nechci je ale házet do jednoho pytle, protože každý člověk je jiný. Občas cítím od některých místních lidí, že se ke mě chovají jako k cizince, ale není to určitě na denním pořádku. Většinou se takto chovají starší lidé. Na druhou stranu je i spousta takových, kteří se o mě zajímají a předsudky u nich nejsou. Takže jak říkám, je to spíše o charakteru člověka.
Kvůli koronaviru zavedla různá opatření i švýcarská vláda. Mohla byste mi je popsat?
Tady jsou podobná opatření jako v Česku, zavedla se akorát později. Tuším že je musíme dodržovat od 17. března a prozatím by měla fungovat do 19. dubna. Už se spekuluje o tom, že se ta doba bude prodlužovat, rozhodnout se má 16. dubna. Zavřené jsou hlavně školy, restaurace a bary. Otevřené jsou akorát potraviny, drogerie, lékárny a čerpací stanice s upravenou otevírací dobou.
Policejní hlídky nejsou vůbec k vidění, jen je zvýšený počet pochůzek u policistů. Hlavní rozdíl ve Švýcarsku oproti Česku je ten, že roušky nejsou povinné. Ten, kdo má roušku je automaticky pokládán za nakaženého. Do obchodů se pouští jen určitý počet lidí, to se hlídá. Zbytek čeká venku a postupně se podle počtu odchozích pouští noví zákazníci.
Scházet se může dohromady pět osob. V případě, že by se sešlo více lidí, mohou dostat pokutu. Dále také musíme udržovat rozestupy dva metry od sebe. Co hodně vnímám, a je to v podstatě maličkost, tak je to, že si lidé nepodávají ruce. Ve Švýcarsku je to totiž na denním pořádku. Lidé si na pozdrav pokaždé potřesou rukama.
Chodíte teď do práce?
No, ze začátku jsme i po vyhlášení nouzových opatření do práce ještě chodili. Hotel, ve kterém pracuji, uzavřel jen restauraci a měl v úmyslu dále ubytovávat hosty a v práci jsme jen měli trávit méně času. Zaměstnavatel nám dal podepsat takzvaný kurzarbeit, to znamená, že nám stát hradí 80 % mzdy.
Chvíli jsme takto zkoušeli, ale marně. Lidé podávali storna a nebo se z pobytu vraceli domů. Nakonec majitel hotelu dočasně uzavřel celý provoz, hlavně kvůli bezpečnosti. Bál se, že by nás hoteloví hosté mohli nakazit. Nejvíce náš potěšil tím, že nám doplatil i zbylých 20 % mzdy ze svého, a to nemusel. Takže jsme doma a máme zaplaceno tak, jako kdybychom byli v práci. Máme skvělého majitele, velmi nám tím pomohl.
Jste spokojená s tím, jak se k situaci švýcarská vláda postavila?
Vláda se rozhodla podpořit hlavně podnikatele a zaměstnance. Pro pomoc uvolnila 42 miliard franků (více než 1 bilion korun), hlavně tedy na kurzarbeit. Ve Švýcarsku si normálně nedovolí nikdo být bez práce. Já osobně jsem na úřadu práce byla asi jen tři měsíce, hodně se to tady hlídá. Kdo pobírá dávky v nezaměstnanosti, musí důsledně dokládat, že si opravdu hledá nové zaměstnání. Nejde to ošidit.
Jak na situaci reagují místní? Jsou vystrašení?
Nejvíce mě udivilo, že celou situaci na začátku nikdo nebral vážně. Dodnes si pamatuji na patnáctý březen, ještě sice nebyla vyhlášena karanténa, ale už bylo ve Švýcarsku potvrzeno 1500 případů nakažení. Právě v ten den jsme měli v restauraci u hotelu úplně plnou terasu a všude byla velká spousta lidí včetně starších osob. Jen na promenádě u našeho hotelu jich bylo mým odhadem minimálně pět stovek, navíc se každou hodinu střídali.
Koukala jsem na ně a ťukala si na čelo. V té době už se v Česku třeba vůbec nevycházelo, a to u vás bylo daleko méně potvrzených případů. Teď mi už chování Švýcarů přijde uvědomělejší. Ale je to z velké části tím, že byla vydána přísnější opatření. Nejvíce pomohlo, že zavřeli promenády. Vážně jsem se na lidi tady vnitřně zlobila. Velká spousta z nich to opravdu brala na lehkou váhu a pořád se chodilo ven. Podle mě máme právě proto tolik nakažených.
Říkáte, že teď máte pocit, že jsou lidé uvědomělejší. Jak se to projevuje?
Nechodí už tolik ven, a také se navzájem všichni vyhýbáme dvoumetrovým obloukem. Tím, že tady nejsou roušky, tak se to řeší tímto způsobem. V obchodech zase nainstalovali u pokladen plexiskla.
Když srovnáte opatření v Česku s těmi švýcarskými, jak byste je vyhodnotila?
Můžu říct, že situaci v Česku sleduji a jsem strašně pyšná na to, jak to vláda rychle vyřešila. Nakažených je opravdu minimum oproti jiným zemím.
Švýcarské zdravotnictví se zvládá postarat o nakažené?
Co vím, tak ano. Zdravotnictví je tady perfektní, v tuto chvíli máme 23529 nakažených, 9800 uzdravených a 913 úmrtí (informace k 8. dubnu). Počet nakažených ale bohužel stále roste, nicméně není to v celé zemi. Švýcarsko je rozdělené do 26 kantonů, my žijeme v centrálním Švýcarsku, konkrétně v kantonu Schwyz. Pro představu to máme zhruba půl hodiny jízdy do Curychu. Potvrzených případů koronaviru je tady zatím kolem dvou set, nejvíce nakažených je v oblasti u italských hranic.
Máte osobní zkušenost se švýcarským zdravotnictvím?
Ano, hned v prvním roce jsem tady dostala plicní embólii. Hned, když jsem dorazila k obvodnímu lékaři, vzal mi krev, udělal sono a rentgen plic. A to všechno u něj v ambulanci. Dvě hodiny na to už jsem byla v nemocnici na CT vyšetření. Následně mě hospitalizovali a na lůžku jsem strávila tři dny. V té době jsem se ještě neuměla ani pořádně domluvit, ale proběhlo to bez problémů a velmi rychle mě dali do pořádku.
Zdravotní pojištění funguje ve Švýcarsku jak?
Kdo ve Švýcarsku pracuje, musí tady být pojištěný, to si platíme sami. Konkrétní suma je individuální, bere se ohled na věk a záleží i na konkrétní pojišťovně. Já platím zhruba 230 až 250 franků měsíčně (cca 5800 až 6300 korun). Existuje navíc také roční limit, do kterého si každý platí zdravotní péči sám. Já mám tento limit 1500 franků (více než 38 tisíc korun), dokud tuto sumu nepřesáhnu, vše si musím zaplatit ze svého. Zdravotní pojišťovna začne péči hradit až ve chvíli, kdybych tuto sumu během jednoho roku přesáhla. Za lékaře se tady dá utratit opravdu hodně peněz. Na druhou stranu zdravotnictví je opravdu na špičkové úrovni.
Jak vnímáte celou situaci s koronavirem osobně?
Podle mě si máme všichni uvědomit, že bychom měli zastavit. Pořád se za něčím honíme a málo odpočíváme, svět je celý takový uspěchaný. Paradox je, že když se ven může, tak spousta lidí je doma, hraje hry na počítači a kouká na televizi. Teď je to přesně naopak.
Já osobně jsem se rozhodla, že si to doma užiji. Odpočívám a vážím si toho, že můžu ležet, protože až se zase všechno spustí, tak se nezastavím. Jsem ráda, že jsem s mým mužem po dlouhé době pořádně spolu. Za normální situace na sebe tolik času nemáme. Byla bych moc ráda, kdyby si alespoň teď lidé uvědomili, co je v životě opravdu důležité. Že si máme vážit společné blízkosti, opravdového přátelství a hlavně naší planety. Přála bych si, aby si právě tohle uvědomili a nevraceli se do úplně starých zaběhnutých kolejí.
