Jen těžko představitelné chvíle má za sebou šestatřicetiletý muž z Číny. Když mu byly jen čtyři roky, dostal se do rukou organizované skupiny, která obchodovala s dětmi. Díky geniální paměti se po více než třiceti letech mohl opět setkat se svou rodinou. Dokázal totiž na papír nakreslit téměř detailní mapu vesnice, ve které vyrůstal. O příběhu se šťastným koncem informovala televize Sky News.

Li Ting-wej prozradil, že od dětství toužil po domově, který mu vzali. Dozvěděl se, že některé unesené děti našly po dlouhých letech své příbuzné. Loni v prosinci se proto pomocí sociální sítě rozhodl sdílet video a doufal, že mu pomůže najít cestu k rodině. Na záběrech ukázal propiskou nakreslenou mapu čínské vesnice, kde se narodil.

Adobe Stock

Následovalo něco, co může znít jako zázrak. Jeho matka se mu totiž ozvala. Podařilo se to i přesto, že na videu nezmiňuje název vesnice ani místo, kde leží. Testy DNA pak příbuzenský vztah potvrdily.

Symbolické bylo i to, že se muži vysněnou rodinu podařilo najít zrovna na Nový rok. Pár dní předtím, než se měl s matkou poprvé osobně setkat, absolvovali ještě společný videohovor. „Moje matka se hned rozplakala. Ve videohovoru jsem jí hned poznal. Měla totiž stejné rty a dokonce i zuby,“ popsal Li.

Téměř vše, na co si muž při jejich rozhovoru vzpomněl, bylo správné. Dokonce i nákres domu na papíře byl podobný tomu reálnému. Změnilo se však to, že už v něm dnes nikdo nebydlí. Li Ting-wej byl unesen v roce 1989 ve svých čtyřech letech. Následně jej prodali do rodiny, která žila více než 1600 kilometrů od jeho domova.

Od prvních dnů si začal na zem kreslit obrázky své rodné vesnice, právě proto dokázal po letech namalovat tak detailní mapu. „Byl to už můj zvyk. Tak hodně jsem se chtěl vrátit domů, že jsem každý den něco nakreslil,“ prozradil muž s tím, že si pamatoval na každý strom, skály, dobytek a dokonce i na to, kudy přes vesnici tekl potok.

Pexels

„Odmala jsem byl vychováván k tomu, že studium je nejlepší cesta k lepšímu životu. Můj otec už nežije, mám malého bratra a švagrovou, která si se mnou hrávala. V dětství jsem si myslel, že je to moje starší sestra. Také si prošla podobným peklem jako já. Díky tomu, že přečetla mnoho knih, i ona našla svůj domov,“ dodal na závěr Li.