Přispěvatele komunistických Haló novin Jana Kobyláka rozzuřila kniha Listopád spisovatelky Aleny Mornštajnové. Smyšlený román vypráví o tom, co by se dělo, kdyby minulý režim neskončil listopadem a chytil druhý dech. Podle Kobyláka je cílem dehonestovat a pomlouvat komunisty. Zároveň přišel s vlastní verzí, kam by se naše země ubírala nebýt revoluce v roce 1989.
Podle knihy zasáhla v noci z 26. na 27 listopadu 1989 – den před plánovanou generální stávkou – armáda. Nejen u nás, ale v celém východním bloku, dokázali komunisté za pomoci Sovětského svazu odvrátit svůj konec. Tisíce lidí se ocitají ve věznicích, na popravištích nebo prostě zmizeli.
Smyšlený příběh však nenechal chladným autora článku ve stranickém tisku komunistické strany. „Jak tomu rozumět? To je jednoduché: Komunisty je nutné znovu a zase dehonestovat, pomlouvat, a když už dojdou, nebo se vyčerpají argumenty, je nutné si vycucat z prstu argumenty další. K tvrzením, jaká to byla za komunistů hrůza, přidat i tvrzení, jaká by to byla za komunistů hrůza,“ postěžoval si Kobylák.
Podle něj je spisovatelka Alena Mornštajnová „vedle jak ta jedle“. Přišel proto s vlastní verzí, jak by to vypadalo, kdyby listopad 1989 neskončil úspěchem a Československo by se nevydalo cestou demokracie, ale zůstalo ve spáru komunistické diktatury.
„Můj odhad nebude ale založený na antikomunistických klišé, ale na historických reáliích té doby a na vlastních zkušenostech,“ prohlásil Kobylák. Podle něj by bylo možné cestovat, postupně by se rozšiřovalo soukromé podnikání a naše podniky by se postupně modernizovaly.
„Důležité suroviny a zdroje jako voda, elektřina, plyn by zůstávaly státní, nebylo by možné s nimi kšeftovat, nehrozilo by lidem skokové zdražování elektřiny nebo plynu,“ tvrdí Kobylák. „Nadále by platila pracovní povinnost pro všechny, včetně nepřizpůsobivých. Nebyli by bezdomovci. Nebyli by šmejdi, nebylo by tak jednoduché lidi podvádět a ničit exekucemi,“ pokračuje autor článku.
Podle Kobyláka bychom pod vládou komunistické strany hrdě obchodovali s celým světem včetně východních zemí, které by nám dodávaly suroviny, které potřebujeme a potřebovat budeme. „Převážná většina našich občanů – ne jen někteří – by se měla lépe, naše země by nikoli revoluční, ale evoluční cestou, cestou postupného vývoje pomalu, ale jistě vzkvétala,“ myslí si Kobylák.
