Zoologické zahrady jsou už několik měsíců kvůli pandemii koronaviru uzavřené. Nedosáhnou přitom na žádné kompenzace od státu, takže se začínají potýkat s finančními problémy. Kromě toho nedostatkem kontaktu s lidmi trpí i některá zvířata. Jak se s obtížnou situací vypořádává pražská zoo, popsal v rozhovoru její ředitel Miroslav Bobek.
Zoologické zahrady byly kvůli pandemii uzavřeny pětačtyřicet dnů už na jaře, nyní jsou veřejnosti opět nepřístupné. Co to pro vás znamená?
Je to velmi smutný a depresivní pocit. Spousta lidí mi na jaře říkala, že mám zoo pro sebe. To si ale užíváte tak první hodinu. My jsme měli loni zavřeno 114 dnů, letos je to už další měsíc, to je zatraceně moc. Ale samozřejmě pro nás je zásadní, že zavřená zoo nemá smysl. Náklady na provoz máme pořád stejné, nedostatek příjmů je čím dál horší. Loňská ztráta byla 90 milionů korun a byla by ještě vyšší, kdyby nám lidé nepřispívali pomocí sponzoringu, adopce zvířat nebo stravenek. Letos už tu ztrátu zase sbíráme.
Je pravda, že leden je vždycky slabý, ale bude to čím dál horší. Potom se už návštěvnost standardně začíná přeci jen zvedat, ale my nemáme vůbec žádný výhled, kdy otevřeme. Pokud bude platit protiepidemický systém PES tak, jak je teď, tak odstupňování otevírání zoologických zahrad je podle mého velmi nešťastně pojato.
Konzultuje někdo z vlády protiepidemická opatření se zoologickými zahradami?
Nikdo se s námi nebaví. Ani s pražskou zoo ani s Unií zoologických zahrad, a to jsme psali několik dopisů.
Vláda spustila několik kompenzačních programů, které mají pomoci zasaženým odvětvím. Může některý využívat vaše zoologická zahrada?
Ne. Samozřejmě restauratéři v areálu některé programy využívají, to jsou samostatní podnikatelé, kteří jsou v pronájmu. Pokud jde ale o zoo, tak žádný program neexistuje.
Majitelem pražské zoo je hlavní město, jak to se postavilo k současné situaci?
Hlavní město nám pomohlo, když v podstatě vykrylo jarní ztrátu. Zřizovatel nám loni poskytl 45 milionů korun navíc oproti standardní dotaci.
Abychom se nebavili jen o penězích, jak uzavřenou zoo nesou zvířata?
Pro spoustu zvířat je to nezvyklá situace, návštěvníci jim chybí. Je to vlastně tak, že podobně jako návštěvníci sledují zvířata, tak i mnohá zvířata sledují návštěvníky. Typicky například gorily, někdy s nimi vstupují i do různých interakcí, a to jim teď chybí.
Jsou naopak nějaká zvířata, kterým vyhovuje, že návštěvníci v zoo chybí?
Mně chovatelé říkají například o velkých kočkovitých šelmách, že jim to vyhovuje.
Vy jste ve funkci ředitele pražské zoo už delší dobu. Co byl zatím váš nejsilnější zážitek?
To se nedá dát do jednoho bodu, ale v tom pozitivním smyslu to bylo, když jsme poprvé vypouštěli koně Převalského v Mongolsku, když vybíhali z transportních boxů do tamní polopouště. Další velmi silný pozitivní zážitek bylo narození prvního stoprocentně pražského slůněte. Museli jsme vybudovat Údolí slonů, získali jsme slonice ze Srí Lanky, takže v tom já jsem se hodně zapojoval a bylo to pro mě hodně osobní.
Pokud jde o negativní pocit, tak to bylo v roce 2013 při povodni. Když už jsme měli dolní část evakuovanou a já jsem šel na Zakázanku, skalní masiv, a viděl jsem zaplavenou zoo, tak to jsem měl pocit absolutního zmaru.
Když se někdy zvedá ve Vltavě voda, s jakými pocity to sledujete?
Samozřejmě ta nervozita je veliká, někteří kolegové sledují pořád meteoradar a vyhodnocují, co může přijít. Je to hodně vpálené do našich myslí a obavy někde v zátylku cítíme pořád.
Je dnes zoo na případné povodně připravena jinak?
Došlo určitě ke změnám. Za mého působení se přesunuli sloni ze spodní části do zmíněného Údolí slonů. Dalším příkladem je nový pavilon goril, který teď stavíme na druhé straně zoo, takže rodinná skupina goril už taky nebude ohrožena povodněmi. Navíc my jsme po roce 2013 udělali několik opatření při rekonstrukci spodní částí areálu, aby byl odolnější vůči povodním. Na objektech jsou například použity nenasákavé izolace, aby se případné škody daly sanovat co možná nejsnadněji.
Co vlastně pražská zoo ještě chystá nového? Pokud vzhledem k současné situaci něco takového je.
My jsme předloni na podzim otevřeli Rákosův pavilon, loni velkou expozici tasmánské – potažmo australské – fauny Darwinův kráter. Jak jsem říkal, teď stavíme nový pavilon goril, což je ohromná investice, která se ještě celý letošek bude stavět a dokončovat v příštím roce.
Další v pořadí, to už je ale s otazníkem, je expozice Arktidy, čili nový prostor pro lední medvědy a další faunu vysokého severu. Náklady jsou v řádu stamilionů korun. Budeme doufat, že hlavní město na to prostředky najde. Jak víte, tak rozpočtové určení daní, covid a to všechno vede k tomu, že možnosti Prahy nebudou takové, jaké byly dříve. Ale věříme, že i navzdory tomu se podaří expozici postavit.
Samozřejmě chystáme menší investiční akce a také další velké, které ale budou etapizovány do mnoha částí. Například změnu celých plání od horní stanice lanovky až po Oboru. Plánů máme spoustu, máme to naplánováno na dalších pětadvacet let.
Co byste závěrem vzkázal na dálku návštěvníkům?
Já bych chtěl lidem hlavně poděkovat, že nás podporují. Ta podpora je jednak morální a skutečně i finanční. Veřejnost nám pomohla sanovat část výpadku příjmů, jsou s námi hodně solidární. Vzkázal bych jim poděkování a že se na ně v zoo hodně těšíme.
